Andrej Babiš aneb Čert malovaný na zeď

Závist ničí a rozvrací společenské soužití. Lidé žijící v zášti a závisti, neváhají házet bláto i na ty nejlepší a nejúspěšnější osobnosti dané země místo, aby na ně byli právem hrdi.

Ježíš Kristus v Izraeli populární není. John F. Kennedy na žebříčku popularity v USA stojí cca. na 38 místě. První osobnost, která zavedla v dějinách Ruska demokracii, Michail Gorbačov, je mezi mladou generací této země takřka neznámý. Starší generace mu spílá. Václav Havel je na celém svobodném světě uznáván jako vynikající humanitní osobnost – ovšem s vyjímkou České republiky...

Nyní leží v žaludku některým českým občanům a hlavně politikům, multimiliardář Babiš. Když už nelze na něm najít nic záporného, je mnoha politikům velice prospěšné malovat ho jako čerta na zeď. Prezident Zeman označuje tyto intrikány za „trpaslíky“. Já, jako jeho zarputilý kritik, musím přesto ad hoc přiznat, že se zde hlava státu ani trochu nemýlí.

V Česku nyní nastala velice paradoxní situace, do které nevidí ani ti zkušenější političtí velikáni západní hemisféry: Všechny tzv. „pravicové“ a „středové“ politické strany se postavily proti miliardovému kapitálu a pouze komunisté i prezident republiky (socialista a bývalý komunista) stojí za velkokapitálem. Lenin s Gottwaldem se určitě otáčí v hrobě (Lenin v mauzoleu, abych to upřesnil) rychlostí hospodského větráku...

Je to asi tak, jako kdyby se v roce 1945 postavil Klement Gottwald jednoznačně za multimiliardáře Jana Baťu a Edvarda Beneše by nazval „trpaslíkem“. Pravdu by bezesporu určitě měl, ale neučinil tak. Kdyby tak učinil, mohli bychom si celé ty hrůzi stalinismu ušetřit a již od roku 1949 si vybudovat konzumní společnost, podobně jako tomu bylo v SRN za dob „otce německého hospodářského zázraku“, Ludwiga Erharda.

Miloš Zeman není Edvard Beneš, neboť na rozdíl od zbabělce má odvahu.

Vyčetl Benešovi, že se nezasadil o tzv. „finlandizaci“ Československa. Tehdá sice ještě žádná „finlandizace“ neexistovala, ale i kdyby existovala, Beneš a opilec Jan Masaryk (na rozdíl od Zemana), by k ní neměli ani špetku odvahy, takže by se dějiny odvíjely, jak se odvíjely, ale to sem teď nepatří...

Když už Babiš žádným ďáblem není (a to dokonce ani pro komunisty ne), musí ho tedy „pravicoví“ politikové (ostatně až nápadně silně myslící marxisticky), alespoň jako čerta namalovat na zeď.

Jiná možnost se momentálně nenabízi, neboť zestátnit Babiše (tak jak to učinil Beneš v roce 1945 za bouřlivého souhlasu paní JUDr. Milady Horákové a snad tehdá i výjmečně střízlivého Jana Masaryka) dnes už není tak dost dobře možné.

Bylo by však, na základě vědecky promyšlených pomluv, házení klacků pod nohy a dobře formulovaných podrazů, za určitých okolností myslitelné, dostat úspěšného kapitalistu alespoň na nějaký čas do kriminálu. Pokusů se v mezičase nahromadilo víc než dost.

Když se něco podobného již v roce 1945 podařilo Benešovi, Masarykovi, Horákové, Jankovcové, Laušmanovi a a jím podobným, proč by to nezvládly dnes tzv. „nekomunistické strany“?

Prostě, stát se jako firma řídit nesmí, neboť by nebylo kde a z čeho krást!

Nejjednodušší a velice účinné je, vydávat se slovně za antikomunistu, ale coby podrazák, závistivec a pomlouvač, marxisticky konat.

Prezident Zeman v této souvislosti tentokrát ani nenadával novinářům, ani nehovořil o „kundě“, nýbrž na adresu Babiše se vyjádřil poněkud radikálně filosoficky: „Nezlobte se na trpaslíky, že Vám okopávají kotníky. Oni víš nedosáhnou!“

Podívejme se nyní na malování čerta na zeď a s tím spojenou závist:

Každá revoluce - a to i ta sametová, má dvě fáze. Nejprve nastane boj za svobodu, právo a spravedlnost a poté dochází k bezohlednému boji o koryta. Ta první fáze povznáší lidského ducha a probouzí v lidech ty nejlepší vlastnosti. Ta druhá potom odhaluje ono podvědomí lidského hnusu - závist, intriky, chamtivost, podezíravost a nikoli zřídka i chorobnou touhu po pomstě.

Jsou lidé, kteří nesnesou, aby byl někdo miliardářem a ještě navíc svůj dosavadní úspěch zvětšoval. Vše musí mít marxisticko-socialistický postup: Všichni si musí být rovni ve skromnosti. Nakrást si smějí pouze Ti, kdo byli většinově zvoleni, aby měli legální přístup ke koritům. Ty jednají podle hesla, kdo nekrade okrádá rodinu i příbuzenstvo. Dostat se k miliardě prací, umem a schopností umět nakládat s penězi jako s kapitálem, je postup dlouhodobý, složitý a namahavý. Tím pro politicko-stranické zloděje naprosto nežádoucí.

Takový úspěšný člověk musí co nejrychleji za mříže, aby nestál v cestě oněm „trpaslíkům“ okopávajícím kotníky úspěšných (prokazatelně Zemanův výrok na místo již historické neutrální „kundy“), kteří se musí soustředit na krádeže u koryt...

Řízení státu jako firma nepřichází v úvahu, neboť zavedení něco takového zvýhodňuje úspěšné občany a znevýhodňuje zlodějské vládní korytáře.

USA jsou řízení formou firmy již od konce americké občanské války (1865) a staly se tím největší, nejbohatší a nejsilnější mocností světa. O to však těm, kdo malují čerta na zeď, nejde. Co by z toho měli? Nechť je Česká republika i nadále evropským trpaslíčkem okopávající kotníky gigantům. Hlavně, že je z čeho a kde krást... Všimněte si, že vládní finanční recidivisté se rádi odvolávají na svobodu, demokraci a potírání korupce (viz případ David Rath a všichni ti, které amnestoval prezident a zloděj propisovacích tužek, Václav Klaus).

Andrej Babiš nedávno prohlásil: „Chci návrat postavení země v době První republiky.“

Co to znamená? Znamená to, po Velké Británii nejvyšší životní úroveň v Evropě. Po britské libře a švýcarském franku třetí nejspolehlivější měna světa. V roce 1927 měly USA zaplatit v dolarech jakési reparace Francii z doby I. světové války. Francouzská vláda si vyhrazovala příjmout americké dolary, pouze za předpokladu, že za tuto měnu převezme garanci československá koruna. Toť vizitka naší republiky než se dostavili k moci nacisti a komunisti!

Něco takového je de facto oficiálním vládním zlodějům úplně jedno. Z toho přece vůbec nic nemají. Naopak je zde vážné nebezpečí ohrožování jejich vlastního dobře zavedeného koryta...

Když jsem naposled mluvil v Průhonicích s Babišem, sdělil mi důvěrně toto: „Doktore, víte co? Tady nejde o to dělat věci dobře. To je nakonec povinností každého z nás. Tady jde o to dělat všechno lépe. Právě zde je pro mnoho lidí ten hlavní zádrhel!“

Pane kapitalisto, jakýpak zádrhel!?

Všechny úspěšné zavřít za mříže – a je to.

Děti, které se nenarodily v rodinách selhávačů (proletariát), nesmí ani na vysoké, ani střední školy.

Každý dostane životní minimum a postaví se do fronty na cibuli, protože česnek nebude.

Všem všechno ukrást a nazvat to „znárodněním“, „zestátněním“ nebo jak to udělali nacisté se zámkem mého prastrýce, uvalili na něho „říšskou státní správu“ - nechť sladce spí pod mostem!

Kdo nemá kde bydlet – ať jde do „buňky“! Bez ohledu na to, zda má na nájemné nebo ne – všichni jsme si rovni!

Do zahraničí se jezdit nesmí, protože měna je nesměnitelná a není k nějakým vyjížďkám žádný důvod.

Ano, ať žije Gottwaldov a Baťu se Zlínem vymazat z dějin této země. Benešovi a Horákové postavit pomníky, aby se odvedla pozornost od jejich skutečných nežádoucích činů. Zlikvidovali Baťu, ale to se národu nemusí věšet na nos. Ten nechť platí disciplinovaně daně, aby bylo z čeho krást. Rovněž, aby měl gottwaldův komunismus finanční prostředky na popravy...

Vše lze zdůvodnit – černé bude bílé, žluté bude zelené, modré bude oranžové atd.

Kupředu levá – plnou parou zpět! Ano, když idiotství, tak pořádně! A hlavně nezapomenout – Malovat čerta na zeď!